který se stáhne při osvícení modrým světlem, zhotovili Ritu Raman a Rashid Bashir z University of Illinois at Urbana–Champaign spolu s dalšími kolegy i z MIT. Vytvořili ho z myoblastů, unipotentních kmenových buněk, z nichž vznikají kosterní svaly. Použili je geneticky modifikované s iontovým kanálem ChR2 původem ze zelených mořských řas. Při osvícení světlem o vlnové délce 470 nm mění bílkovina svou strukturu, kanál se otevírá a vápenaté ionty jím volně protékají, čímž dojde k přenosu signálu. Co přesně se stane pak, závisí na tom, v membráně které buňky se tento iontový kanál nachází. Takto modifikované myoblasty smísili s 30% Matrigelem, což je určitý typ želatiny užívaný při pěstování buněk. Dále do směsi přidali glykopoteiny fibrinogen a trombin a nechali myoblasty ve směsi nalité do formy vytvořit funkční svalovou tkáň. K testování sloužila jednoduchá plastová konstrukce, znázorněná na obrázku. Na dva sloupky spojené pružnou příčkou navlékli pruh z umělé svalové tkáně, která je na obr. vyznačena červeně, a sledovali její stahování (dole) a povolování (nahoře) vlivem světla. Video se záznamem experimentu najdeme zde. Podobné výzkumy mohou najít své uplatnění jednak při vytváření náhrady za poškozené lidské tkáně, jednak při konstrukci robotů na biologickém základu.